Vesmír byl předmětem bádání již ve starověku. Jsou to právě však poslední století či desetiletí, kdy vidíme největší pokrok v jeho poznání. Ze začátku byla naše pozornost upřena na Měsíc a hvězdy. Denní obloze dominovalo Slunce. Trvalo velmi dlouhou dobu, dokud jsme začali věcem rozumět v širším kontextu a definovali jsme pojmy, jako Sluneční soustava a později Mléčná dráha či galaxie Andromeda. My se však v současnosti vracíme k výrazně bližším objektům. V minulém století jsme dobili Měsíc a momentálně je zrak lidstva upřen na Mars. Malou rudou planetu.
Teraformace
Teraformace je dnes více sci-fi, než realita. Je to však věc, ke které se vyjadřují největší osobnosti na poli astrofyziky, astrobiologie či komerčního kosmonautiky. Co to tedy je? Jedná se o pojem popisující úpravu planety tak, aby disponovala podmínkami pro život podobnými jako má Země.
Jedny z největších vesmírných organizaci naší generace otevřeně hovoří o možnostech a představách, jak by takový proces mohl (či jak bude) vypadat. Někteří jsou konzervativní a metodičtí, jiní by nejraději vše dokončili ještě dnes. Co nás dostane dál? Skepticismus nebo lidská fascinace a vášeň pro poznání?
Atmosféra Marsu
Mars je planeta relativně podobná Zemi ve své poloze vůči Slunci. Nachází se na okraji pásma vhodného pro život. Kromě toho má atmosféru tvořenou zejména oxidem uhličitým – nenechte se však oklamat, tato atmosféra je až žalostně řídká. Nedostatečná hustota atmosféry způsobuje to, že světlo odražené od povrchu jde zpět do vesmíru a nedochází ke skleníkovému efektu.
Laik by možná řekl, že to je přece dobře. Na Zemi je skleníkový efekt problém a to, že na Marsu k němu nedochází, je jen plus. Avšak Mars má teplotu na povrchu v průměru -62 ° C, takže trocha skleníkového efektu by ho zahřála a neuškodila by mu.
Druhým nedostatkem způsobeným atmosférou je tlak. Na Marsu oproti Zemi není téměř žádný atmosférický tlak.
Radiace
Kromě toho, že by hustší atmosféra zahřála tuto červenou planetu a zvýšila by potřebný tlak, pomohla by také s jejím dalším problémem: radiací. Pro absenci ozónové (či jakékoliv jiné atmosférické) vrstvy, jako má Země, nestojí radiaci nic v cestě.
Cíl teraformace
Z toho, co jsme si zatím řekli, je jasné, že v současnosti na Marsu lidé dlouhodobě nevydrží. Určitě ne bez hustší atmosféry. Trochu ambicióznější cíl by byl dýchatelný vzduch. Pokud však chceme být utopičtí, tak ani čerstvá pitná voda by nebyla na škodu. Na mnohé z těchto cílů již mají vědci a vizionáři v hypotetické řešení. Mírně řečeno, většina z nich zní šíleně. Lidstvo s něčím takovým nemá žádné zkušenosti a vše, co uděláme, nám poskytne kvanta poznatků.
Plán A, plán B, plán C, a tak dále …
Robert Zubrin a Chris McKay zpracovali před téměř třiceti lety analýzu teorií tykájící se teraformace Marsu. Studie pojednává o teoriích, které znějí jako ze sci-fi filmu.
Nejautentičtější je navádění asteroidů bohatých na amoniak na kolizní kurz s Marsem. Tyto nárazy by měly pomoci uvolnit amoniak do atmosféry. Pointa je v tom, že amoniak je velmi silný skleníkový plyn.
Dále hovořili o teorii, podle které by měly pomoci planetu ohřát obrovské zrcadla obíhající kolem planety a otočené směrem k povrchu. Myšlenka je taková, že od povrchu odražené světlo pošlou zpět na Mars a časem planetu ohřejí na vyhovující teplotu.
Třetí zajímavou teorií je stavba továrny na oxid uhličitý. Na Marsu. Necháme Vás to vstřebat.
SpaceX a Elon Musk
Postoj miliardáře Elona Muska je jednoduchý: poslat jaderné rakety na póly Marsu a doufat, že je ohřejí dostatečně na to, aby se uvolnila voda. „Vedlejším“ produktem výbuchu by měl být oxid uhličitý. Elon se dokonce rozhodl monetizovat tento populární plán, takže si od SpaceX můžete zakoupit tričko s výstižným nápisem „Nuke Mars“. Musk se vícekrát vyjádřil, že již v následující dekádě by chtěl dobýt rudou planetu.
Konzervativní pohled úřadu NASA
Konzervativní pohled na celou situaci ohledně teraformace Marsu reprezentuje NASA. Výraz „konzervativní“ by se možná dal nahradit slovem střízlivý. NASA opakovaně tuto problematiku prostudovala a vyhodnotila, že v současnosti by se nemělo jednat o jejich prioritu. Mluvčí Kathryn Hambleton jménem úřadu řekla: „NASA momentálně neplánuje žádné aktivity přímo související s teraformací Marsu.“
Na základě jedné jejich studie je tento postoj opodstatněný: „… výsledky indikují, že teraformace Marsu se současnou technologií není možná.“ Podle této studie jsou všechny výše zmíněné nápady nerealizovatelné.
Problémy se současnými řešeními
Podle slov Aristotela, žádný velký génius neexistoval, aniž ho někdo považoval za blázna. Současné „řešení“ určitě splňují druhý parametr – bláznovství -, no seznam otázek je delší než seznam odpovědí.
Jak bychom dokázali navádět asteroidy kam chceme? Jak dostaneme na oběžnou dráhu Marsu obrovské zrcadla? Jak postavíme továrnu, když se nám dosud na Marsu (ani v simulovaných podmínkách) nepodařilo pořádně postavit ani první stan? Co když plyny a kapaliny po jaderném výbuchu znovu ztuhnou?
Měli bychom vůbec teraformovat Mars?
I kdyby se nám vše podaří bez problémů tak, jak je výše zmíněno, Mars by dosáhl jen 7 % atmosférického tlaku Země. Dále je zde otázka, zda je to vůbec správná cesta. Mimo etické problematiky se naskýtá něco, co ještě více bije do očí: Pokud bychom i měli kapacitu teraformovat jinou planetu, neměli bychom nejdříve vyřešit problémy na Zemi? Vyřešit globální oteplování a zajistit ochranu naší vlastní modré kouli? No na druhou stranu, proč vznikl život, pokud ne proto, aby zkoumal proč vznikl a okolí, ve kterém vznikl?