Žijeme v době automatizace. Naše každodenní povinnosti od nás přebírají inteligentní domácnosti, robotické vysavače a podobné vymoženosti. Co se stane, pokud nechcete řídit, ale nemůžete si dovolit řidiče? Dnešní doba na silnice přinesla auta, která od Vás přebírají celou škálu povinností. Na vrcholu žebříčku různých asistentů řidiče stojí autopilot, také nazývaný autonomní řízení.
Mnozí však moderním asistentům nedůvěřují a svůj život by do rukou autonomního řízení nesvěřili. Najdou se mezi námi i tací, kteří této technologii důvěřují až příliš a nejednou na to doplatí. Jedná se o něco, čemu bychom se měli vyhýbat, nebo je to nezbytný krok vpřed?
Autonomní řízení v luxusních automobilech
Před lety jsme se s ním mohli setkat ve filmech, dnes je realitou. Autonomní řízení je již nějakou dobu v repertoáru toho, co dokáže Třída S od Mercedesu či „sedmičkový bavorák“. Po zapnutí režimu autonomního řízení stačí nechat alespoň jednu ruku položenou na volantu a dávat pozor na provoz. Auto se po zadání destinace postará o volbu nejrychlejší trasy, rychlost jízdy, směrovky, odbočení i všechno ostatní.
Je důležité zmínit, že tato podoba autonomního řízení je určena především na dálnice. Mercedes ani BMW nikde neuvádějí, že se jedná o plnohodnotný autopilot, který se postará úplně o všechno. Veškerou odpovědnost za vozidlo v tomto režimu má stále řidič.
Autonomní řízení Tesla
Právě to se snaží změnit americká Tesla. Jejich premisou je prodávat auta budoucnosti ještě dnes. V jiných odvětvích jsme to už párkrát slyšeli, ale málokdy se obdobné sliby podaří naplnit. Za touto společností stojí aktuální druhý nejbohatší muž planety, Elon Musk. Ten je ochoten do technologického pokroku investovat nemalé částky a stanovuje neuvěřitelně ambiciózní cíle.
Tesle se díky tomu v průběhu pár let podařilo vybudovat značku, která nabízí nejširší síť elektrických nabíjecích stanic na světě a která disponuje nejlepšími bateriemi ze všech elektromobilů. Právě to je důvod, proč se v podstatě prodávají samy. Pokud někdo řekne, že zvažuje koupi elektromobilu, tak s vysokou pravděpodobností má na mysli právě některý z modelů této značky. Jejich auta jsou sice sportovně orientovaná, ale to nebrání tomu, aby nabízeli nejmodernější vymoženosti v oblasti komfortu.
Tesla a její zavádějící marketing
Nejvíce medializovaným prvkem komfortu je autopilot. Ten přichází ve třech úrovních: Základní autopilot, Vylepšený autopilot a Plně autonomní řízení. Základní autopilot funkcemi nestojí za zmínku, ale je důležité za pozastavit nad jeho samotným názvem. Tesla aktuálně čelí velké kritice za zavádějící marketing. Žádná z jeho funkcí se totiž nedá nazvat autopilotem v pravém smyslu toho, jak tomuto slovu většina z nás rozumí či jak je definováno. Tento název majitelům dodává pocit, že vozidlo je plně autonomní, ale to ani náhodou není pravda.
Na tento fakt naneštěstí nedávno doplatili dva muži v Texasu, když zapnuli „autopilot“ a nedávali pozor. Netrvalo dlouho a auto skončilo na okraji silnice v plamenech. Oba muži na místě zemřeli. Elon Musk se na Twitteru vyjádřil, že zmíněný kus disponoval jen základním autopilotem a majitel se při nákupu nerozhodl připlatit si za vyšší verzi.
Nejvyšší verze autonomního řízení, které Tesla nabízí, se nazývá Plně autonomní řízení. Znovu se však jedná o zavádějící marketing a velmi rychle si uvědomíte, že se ani náhodou nejedná o plnou autonomii a dokáže přinejlepším to, co zmíněný Mercedes. Tesla dokonce před více než rokem odebrala možnost aktivovat tento „plnohodnotný autopilot“ ve městě, protože na něco takového není ani zdaleka připraven.
Autopilot se časem zlepší
Elektromobily obecně jsou však známé tím, že se dají vylepšovat pomocí softwaru i několik let po koupi. Pokud si tedy koupíte některý z elektromobilů Tesla, tak se můžete spolehnout na to, že za pár let bude lepší než v den koupě. Proč je tento bod důležitý? Pokud si připlatíte za nejvyšší úroveň samostatnosti, tak spoléháte právě na příslib toho, že o pár let bude Vaše auto něčeho takového skutečně schopné.
To však není všechno. I kdyby bylo Vaše auto schopné jezdit samy, bez ohledu na výrobce, stále nad Vámi stojí platná legislativa a realita je taková, že aktuální zákony ani náhodou nedovolují, aby po cestě jezdily auta bez řidiče. Je možné, že se to změní, ale jedná se o proces, který může s přehledem trvat i desetiletí. Například v USA se podle aktuálních plánů bude použití autopilota na dálnici legalizovat až po roce 2025. Především čekají na to, aby technologie v praxi skutečně naplňovaly sliby výrobců.
Skutečné autonomní vozidlo nepotřebuje řidiče
Pokud se ohlédnete za dopravními nehodami, do kterých jste se v životě dostali, vidíte mezi nimi nějaký vztah? Pravděpodobně ano a dá se předpokládat, že jím bude lidská chyba. Podle výzkumu NHTSA (Americký národní úřad pro bezpečnost silničního provozu), až 94 % nehod způsobí právě lidská chyba. To znamená, že lidé nejsou ani zdaleka tak dobří řidiči, jak si myslíme. Mnozí argumentují, že zkušenosti řidiče jsou důležitější než rychlost reakce počítače, no výzkum tvrdí něco jiného.
Google v posledních letech aktivně vyvíjí a testuje vlastní software pro autonomní řízení. Osadili ním SUV značky Lexus a za celou dobu provozu se toto auto dostalo do 18 situací, které se dají považovat za nehodu. Překvapivé však je, že žádná z těchto situací nebyla fatální pro posádku či samotné vozidlo (šlo spíše o „ťuknutí„) a že v každé z těchto situací hrál roli zejména lidský faktor ostatních řidičů. Zajímavější však je, že tento autonomní systém se v 29 dalších krajních situacích dokázal nehodě vyhnout. Tento projekt se aktuálně nazývá Waymo a rozsah testování byl výrazně rozšířen, jak můžete vidět ve videu níže.
Přístup Tesly je diametrálně odlišný od přístupu Googlu. Obě společnosti mají stejný cíl, ale zvolili si rozdílné cesty. Tesla svým zákazníkům důvěřuje natolik, že jim do rukou svěřuje nedokončený systém. Přitom je varuje, že odpovědnost za vozidlo má stále řidič. Neetický marketing však v lidech vzbuzuje pocit, že jejich auto je jakýsi futuristický systém, který za ně udělá všechno.
Koho vina je to ve skutečnosti? A kdo dělá rozhodnutí?
Aktuálně se na otázku odpovědnosti snadno hledá odpověď. Podle legislativy je za chybu autonomního řízení odpovědný řidič. Legislativa se však může časem změnit, což nabízí hned několik etických dilemat. Pokud se auto rozhoduje kompletně nezávisle na řidiči, je to stále jeho chyba? Není to chyba výrobce nebo programátora, který nastavil chování vozidla?
Patrick Lin, který pracuje v oblasti robotiky a kyberbezpečnosti na Stanford University v USA, před několika lety předestřel zajímavý myšlenkový experiment. Představte si, že jste pasažérům autonomního vozidla na tříproudové dálnici. Jedete v prostředním pruhu, napravo od Vás je motorka, nalevo od Vás je SUV a před vámi je kamion, kterému se náhle odpojil návěs. Jelikož nestíháte zabrzdit, vozidlo má tři možnosti: odbočit prudce vpravo a narazit do motorkáře, což zajistí Vaši bezpečnost, odbočit vlevo a narazit do SUV, protože ty obvykle svým pasažérům poskytnou nejvyšší bezpečnost, nebo narazíte do návěsu, čímž neohrozíte nikoho kromě sebe.
V případě, že byste byli řidičem běžného vozidla, kterákoliv možnost je akceptovatelná. Řidič totiž reaguje na situaci kolem něj. Jakmile toto břemeno přenesete na autonomní vozidlo, tak se toto vozidlo musí rozhodnout. Nejedná se již o panickou reakci ale o vypočítaný krok, za který musí někdo nést odpovědnost.
Chcete, aby za Vás rozhodoval někdo jiný?
Nejvíce strašidelná je myšlenka, že v takové krizové situaci za Vás bude rozhodovat někdo, koho jste nikdy neviděli a o kom možná ani nic nevíte. O kom je řeč? Vlastně ani nevím. Stále jsme totiž nezjistili, kdo tato rozhodnutí udělá. Bude to vláda, automobilka, programátor či někdo úplně jiný?
Tento další myšlenkový experiment je ještě o něco komplikovanější. Představte si stejnou situaci, ale po vaší levici je namísto SUV další motorkář. Tento však nemá helmu, zatímco ten napravo ji má. Zdánlivě je logičtější zvolit náraz do toho, který helmu má, a minimalizovat riziko, ale to by zvýhodnilo někoho, kdo nerespektuje pravidla silničního provozu. Na druhou stranu náraz do toho, který helmu nemá, je téměř jistě rozsudek smrti, o němž by za žádných okolností neměl rozhodovat počítač.
Co kdyby na cestách byly jen autonomní vozidla?
Možná mávnete rukou a řeknete, že budoucnost, v níž jsou na cestách jen autonomní vozidla, je nenaplnitelná utopie. Pokud však uvažujeme o těchto futuristických technologiích, je důležité zmínit jejich silné stránky. Vzájemná komunikace autonomních vozidel je jednoznačně tou nejsilnější. Pokud se vrátíme k předchozí situaci a nahradíme každé vozidlo v daném úseku jeho autonomním ekvivalentem, tak se vše změní. Vozidlo po vaší levici by totiž mohlo urgentně zrychlit a tím pro Vás vytvořit prostor. Co je ještě lepší, kdyby kamion okolním autům řekl, že návěs se odpojil, dokázali by reagovat téměř okamžitě na rozdíl od člověka, jehož reakční doba může být ovlivněna hned několika faktory.
Závěr
Autonomní vozidla jsou na vzestupu jestli se nám to líbí nebo ne. Každým rokem jejich počet na cestách stoupá a pravděpodobně to tak bude pokračovat i nadále. Výrobci se však musí chopit odpovědnosti a otevřeně zákazníkům demonstrovat možnosti daného automobilu bez jakéhokoliv přikrášlení. Díky tomu se nám během postupného adaptovaný této technologie podaří předejít velkému počtu neštěstí.
Dalším hráčem je legislativa. Ta musí být adaptivní a schopná přizpůsobit se proměnlivé technologii, která má potenciál zásadně změnit dopravní průmysl. Také bychom měli otevřeně vést debatu o tom, kdo, pokud někdo, je zodpovědný za případné selhání těchto systémů.