V posledních dnech se mnozí z nás připravují na představení nadcházející generace iPhone od Apple. Možná se to týká i Vás, ale nezáleží na tom, zda ano nebo ne. Operátoři tento nový iPhone zaručeně zařadí do své nabídky s úsměvem na tváři v naději, že právě s jeho pomocí Vás přinutí podepsat dvouletou vázanost. V minulosti v rozvinutém světě vznikl zvyk kupovat nový telefon každé dva roky, což způsobila právě zmiňovaná vázanost, protože na jejím konci jste mohli získat nový telefon výměnou za její prodloužení a směšné malý měsíční poplatek. Je to však stále aktuální? Kdy má a kdy nemá smysl koupit nový telefon? Není lepší ušetřit a zároveň chránit životní prostředí?
Nejedná se o český problém. Nový telefon každé dva roky kupují zejména na západě
Tento zvyk dvouletých vázanosti vznikl západně od nás. Konkrétně v USA, kde operátoři k nejdražším paušálům přidávají telefony v hodnotě stovek eur či dolarů zcela zdarma. Alespoň se to tak zdá. Ceny paušálů jsou totiž v zámoří tak vysoké, že telefon ve výsledku splatíte. A to hned několikrát. Nikdo snad nečekal, že by dostal něco, co je propagované slovy „zdarma“ nebo „za jedno euro“, skutečně zdarma nebo za jedno euro.
Nemusíme jít ani za velkou louži. Takové praktiky jsou stejně populární v Evropě. Německo, Velká Británie a Francie jsou jen některé ze zemí, kde se tento marketingový tah přetavil ve zvyk. A zde spočívá ten skutečný problém. Z něčeho, co bylo vymyšleno na to, aby suplementovalo příjmy operátorům, se stala jakási kulturní záležitost či možná až tradice.
Je nový telefon skutečně potřebný?
Pokud si už nyní pokládáte tuto otázku, tak nejste sami. Na východ od nás, s výjimkou několika zemí byste darmo hledali lidi ochotných zavázat se platit zdánlivě výhodné částky každý měsíc na nejbližší dva roky. Podle tohoto průzkumu , v Indii dokonce lidé musí odložit v průměru dvě celé měsíční výplaty na to, aby si mohli opatřit alespoň nejlevnější telefon, který tamní trh nabízí.
„Narodila jsem se v rozvíjející se Asii, v regionu, kde koupě smartphonu z finančních důvodů není možná pro stovky milionů lidí a už vůbec si nemohou dovolit nový telefon každé dva roky. V Indii si průměrný člověk musí odložit dvě výplaty, aby koupil nejlevnější možnost na trhu. Z mého pohledu se pořízení nového smartphonu, který se až tak oproti minulé generaci nezměnil, dá považovat za privilegium a připomíná mi globální problém rozdílu mezi platy na východě a západě. „
Sareena Dayaram, redaktorka preocnet.com
Realita je tedy jasná: Nový telefon každé dva roky je z globálního hlediska luxus a privilegium. Jak však určit, že nový telefon potřebujete? Není to tak těžké. Stačí se zamyslet nad tím, co Vašemu telefonu chybí. Zvažujte pouze parametry a funkce, které skutečně používáte na denní nebo alespoň týdenní bázi. Pokud Vám například nefunguje fotoaparát, no během jeho fungování jste ho použili jednou za měsíc, tak nemá smysl kupovat nový telefon. Ušetříte finance a budete ohleduplnější k naší planetě. Nejnovější iPhone s procesorem, který je o 25 % výkonnější, asi také nebudete potřebovat, pokud telefon používáte pouze na telefonáty a zprávy.
Ekologické implikace výroby a distribuce smartphonů
Všichni víme, že nový telefon má nějakou cenu. Nejlépe jsme obeznámeni s finanční cenou, kterou Vám obchodník samozřejmě ještě před koupí oznámí. V dnešním světě však nic není jednoduché a v posledních letech se zavádí pojem environmentální cena – můžete jí rozumět jako míře, kterou daný produkt během výroby a distribuce znečistil životní prostředí. A toto nebylo nikdy aktuálnější než je to právě dnes. Po celém světě jsou dosahovány nové teplotní rekordy a extrémní počasí, jako jsou tornáda nebo silné bouře, jsou stále častěji i u nás. Je to jen pár týdnů, co k takémuto niečomu došlo na Morave a později i na Slovensku. Odborníci v médiích oznámili, že na podobné úkazy si budeme muset zvyknout a že za to může především globální oteplování.
Pokud bychom opomněli naše lokální klimatické podmínky, tak nesmíme zapomenout na to, že polární ledovce tají, světová biodiverzita je na tak velkém ústupu, že se aktuální situace dá považovat za další masové vymírání, a problém s plasty je stále horší. Výroba telefonů a jejich likvidace nepomáhají ani v jednom z těchto aspektů. Během výroby jsou vylučovány emise, které se podílejí na globálním oteplování, a plastové části balení nebo samotného telefonu se nikdy nerozloží. Namísto toho se časem změní na mikroplasty, které je ještě obtížnější odstranit. A co se stane se všemi těmi telefony, které už nikdo nechce? Říká se jim e-waste nebo, česky, elektrický odpad.
Někteří výrobci se snaží proti tomuto bojovat. Apple nechvalně odebral nabíjecí adaptér z balení iPhone 12, čímž zmenšil jeho rozměry a tedy i environmentální cenu. Toto však rozpoutalo vlnu kritiky a podle nezávislých analýz se jedná spíše o krok do strany, než o krok vpřed.
Evropská unie proti tomuto bojuje. Alespoň na oko
Je tomu více než rok, co jsme v našem magazínu informovali o nové regulaci, kterou připravovala EU. V rámci své Green Deal měli výrobce přinutit designovat telefony tak, aby se daly snadno opravit a o několik let vylepšit. V teorii to mělo být jako jakási utopie: Koupíte si vlajkovou loď za (řekněme) 30 000 korun a máte ji alespoň 4 roky, během kterých jste do oprav zainvestovali přibližně 15 000 korun, protože se Vám pokazil fotoaparát a rozbili jste si displej. Na konci čtyř let máte na výběr mezi koupí nového smartphonu za přibližně stejnou částku nebo si necháte ten Váš vylepšit novým procesorem a používát ho i nadále. Takové vylepšení by v praxi ani nemuselo stát tak mnoho. Systémové aktualizace by byly v podstatě do nekonečna. Alespoň takto nějak vypadal plán EU. Ušetřili byste peníze a také životní prostředí.
Na tento aspekt Green Deal se však jaksi pozapomnělo a i když je v plném znění nereálný, tak alespoň příslib vyměnitelné baterie by určitě pomohl. Něco takového by představovalo úplný převrat ve světě smartphonů a určitě by to pomohlo chránit křehký ekosystém naší planety. Jen řekněte, kdy jste naposledy koupili nový telefon jen proto, že ten starý z nějakého důvodu nevydržel na jedno nabití tak dlouho jako když byl nový?
Dostali jsme se k problému, který přímo souvisí s výrobci. Softwarové omezení na starších telefonech. Možná si řeknete, že se jedná o nějakou konspirační teorii. Když jsem o tom před několika lety slyšel poprvé, tak jsem reagoval stejně, ale je to skutečný problém a výrobci se k tomu sami přiznali. Největší skandál způsobil Apple, když vyšlo najevo, že baterie starších iPhonů měly softwarově sníženou kapacitu a procesor byl omezen na 80 % výkon. Tato kauza dostala název Batterygate a postižení uživatelé dostali finanční kompenzaci.
Kde tedy končí všechny staré telefony?
Když si koupíte nový telefon a vyhodíte ten „starý“, víte kde skončí? Mnoho lidí si to neuvědomuje, ale recyklovatelný odpad se obvykle vyváží do zahraničí. Do zemí, jako je například Švédsko, kde dokáží tyto materiály bezpečně a efektivně likvidovat či znovu použít. To představuje další náklady, které sice spotřebitel nevidí, ale později je zaplatí na daních či jiných povinných poplatcích.
Příliš často však odpad končí na místech, kde vůbec nemá co dělat. Věděli jste například o tom, že na jihu Číny se nachází město Guiyu, které je známé tím, že se do něj vyváží elektrický odpad? Environmentalisté ho považují za místo, kde je nejvyšší koncentrace toxického odpadu.
Na podobnou notu, Globálná E-Waste Monitor 2020, který nechala vypracovat OSN, přišel k závěru, že celosvětově lidé za rok 2019 vyhodili až 53.6 tun elektrického odpadu. Je to zvýšení o až 21 % oproti roku 2018. Největší podíl měla Asie, která vyprodukovala téměř 25 tun elektrického odpadu.
Mnoho výrobců dalo příslib, že jejich výroba bude uhlíkově neutrální během příštích let. V případě Apple, který je největším a nejpopulárnějším výrobcem smartphonů na světě, byl stanoven cíl být uhlíkově neutrální do roku 2030. To je velká věc, protože výroba a distribuce iPhone 12 produkuje do ovzduší 70 kilogramů karbonu za každý kus. Podle EPA je to stejně hodně jako když spálíte necelé 4 litry benzínu. Nezapomínejte, že tyto telefony kupují stovky milionů lidí.
Je vlastně nový telefon skutečně nový? Problém inkrementálních vylepšení
Pokud byste koupili Samsung Galaxy S10 Plus v roce 2019, kdy vyšel na trh, tak byste si jistě o rok později koupili si Samsung Galaxy S20, který byl jeho následovníkům. Po krátkém prohlížení specifikací a možná nějaké té recenzi byste ale zjistili, že oba telefony jsou v podstatě totéž. Ano, novější model bude mít rychlejší procesor a nabízet vyšší kapacitu úložiště, případně o něco lepší fotoaparát, ale, bez ohledu na environmentální ceny nového telefonu, je to dost na to, abyste sami sobě obhájili tak drahou položku?
Letos byste měli druhou příležitost koupit si nový telefon. Konkrétně Samsung Galaxy S21, který představuje nejmladší generaci vlajkových lodí Samsungu. Setkali byste se však s podobnou situací jako loni: Vylepšení oproti dva roky staré verzi téže modelové řady prostě nejsou dostatečné. Právě naopak, mnohé se mohou zdát spíše jako krok zpět. Mezi takové se zařadí například absence 3.5mm jacku na sluchátka, absence rozšiřitelné paměti či bezdůvodné odstranění snímači tepu. Tyto změny se mi jako majiteli zmiňovaného Galaxy S10 + zdají jako zcela nesmyslné, zvláště když uvážíme, že startovací cena tohoto nového modelu je ještě vyšší, než byla před 2 lety v případě generace S10.
A stejné emoce zažívají i majitelé zařízení s iOS, které jsou od roku 2018 (dalo by se říci i od roku 2017) v podstatě stejné. Inkrementální vylepšení většině z nás nestačí. V době, kdy softwarová podpora trvá 5 či více let, nikdo nemá důvod koupit si to nejnovější a nejlepší.
Nový telefon každé dva roky se stává nesmyslným excesům
Není tomu dávno, co nás všechny drželo představení nového iPhonu či vlajkové lodi Galaxy v napětí až do poslední chvíle. Už tomu tak ale není. Nejlepší novinkou loňského iPhonu bylo 5G a i když mnozí ocenili MagSafe, nejedná se o nic nového, protože se nacházel na MacBook Pro již asi 15 let zpět. Poslední novinkou, která nás nechala v úžasu byl asi iPhone X. Apple jen dobíhá technické parametry, které Android smartphony nabízejí už léta, a Android se snaží dohnat software Applu.
Ve světě, kde si umíte nechat zcela nefunkční telefon opravit v neautorizovaném servisu za pár stovek korun, nemá smysl kupovat nový telefon každé dva roky. Jedná se o luxus a přebytek, který si sice můžeme dovolit téměř všichni, ale měl by nám v tom zabránit zdravý rozum.
Největší pokrok se děje na poli levných smartphonů, které získávají funkce, jaké jsme dosud považovali za výhradu vlajkových lodí. Kromě toho bychom neměli opomenout tzv. Foldable telefony, které dostávají velkou pozornost. Technologie představuje 2000 dolarů a v případě Huawei Mate X2 až 3000 dolarů, z ní činí dříve nich produkt.
Je možné, že jsme dosáhli vrcholu smartphonovém průmyslu. Mým cílem není shazovat výrobce těchto šikovných, skladných počítačů, jejichž výkon je skutečně ohromný, ale poukázat na to, že světové závody o nejlepší smartphone zpomalují a začínají se měnit na závod o nejlevnější smartphone či o nejlepší poměr ceny a výkonu. Když budete nejblíže zvažovat nákup nového telefonu, zamyslete se nad životním prostředím a nad tím, zda to opravdu potřebujete. Poděkuje se Vám koneckonců i Vaše peněženka.