Vítejte u patnáctého pokračování našeho měsíčního seriálu Astronomie, kde se věnujeme nejzásadnějším novinkám ze světa astronomie a astrofyziky za uplynulý měsíc. Srpen s sebou přinesl nové informace o nerovnoměrném rozpínání jádra Země a o změně klimatu. Kromě toho se podíváme na to, jak vypadá cyklický model vesmíru a co by pro nás znamenal.
Cyklický model vesmíru
Možná jste již slyšeli o tom, že Velký třesk nemusel být začátkem existenci vesmíru. Podle teorie cyklického vesmíru byl Velký třesk jen jeden z mnoha bodů, ve kterém vesmír dosahuje minimální velikost. Zastánci této teorie tvrdí, že takové události se opakují každý jeden bilion let.
Tato teorie implikuje, že vše kolem nás se jednoho dne zhroutí do velikosti jediného bodu a potom znovu rozepne do velikosti, jakou má vesmír dnes, nebo ještě větší. Možná je těžké tomu uvěřit, ale v této publikaci, kde se dočtete o všech detailech této teorie, najdete hned několik důkazů, podle kterých je tato teorie možná.
Nemusíte se ale ničeho bát. K zhroucení určitě nedojde brzy, protože vesmír je starý přibližně 14 miliard let. To znamená, že od nejbližšího zhroucení nás dělí asi 986 miliard let.
Jádro Země se nerozpíná rovnoměrně
Astronomie se nezabývá jen vzdáleným vesmírem, ale i naší domovskou planetou. Vědci už poměrně dávno zjistili, že naše jádro se rozpíná asi o milimetr ročně. Toto je způsobeno opakováním ztuhnutím a tavením kovů, které se v něm nacházejí.
Nová studie však ukazuje, že naše jádro se někde rozpíná více a někde méně. Nikdo však neví proč a vědci pracují na tom, aby našli vysvětlení. Zajímavé však je, že tento asymetrický růst zemského jádra pomáhá „napájet“ magnetické pole kolem naší planety. Takže i taková zdánlivě zanedbatelná drobnost je důležitá pro život. Bez magnetického pole by totiž zaručeně žádný život na naší planetě nebyl.
Více informací si umíte přečíst přímo ve zmíněné studii.
Země se nachází v teplotním dluhu
Možná to zní vtipně, ale krátká lekce klimatologie a fyziky Vám z obličeje Váš úsměv setře. Země se nachází v teplotním dluhu. Jak jistě víte, Země je ohřívaná slunečním zářením. Toto teplo se pak přes noc (nebo, lépe řečeno, na neosvícené části Země) vylučuje ve formě radiace – zejména infračerveného záření. Toto záření opustí naši atmosféru a putuje do vesmíru. Alespoň tak by to mělo být.
Roztavené ledové čepičky odhalují tmavomodrý oceán, který pohlcuje daleko více záření než bílý sníh či led. Některé plyny v atmosféře zadržují infračervené záření a odrážejí jej zpět na povrch, vytvářejíc skleníkový efekt.
Nedávný report (Intergovernmental Panel on Climate Change report) vypracovaný pro OSN (OSN) odhalil, že Zemi za posledních 14 let přijala ještě více tepelné energie, než jsme si dosud mysleli.
Detailně si tuto problematiku můžete nastudovat ve zmíněném reportu.