Toto je už dvanáctý díl našeho seriálu o novinkách ze světa astronomie. V tomto výročním díle se podíváme na to, jak vypadá dvojitý kvazar a zmíníme, co se stane s naší galaxií za 4 miliardy let. Také si řekneme, proč kyslík v atmosféře exoplanety automaticky neznamená mimozemský život.
Vědci nedávno pozorovali dvojitý kvasar
Kvazary se nacházejí kolem supermasivních černých děr ve středech galaxií. Jedná se o extrémně jasný objekt, který je poháněn akrečním diskem samotné černé díry. Tyto objekty vznikaly v ranném vesmíru a v současnosti je většina z nich relativně nečinná. Výjimkou je dvojitý kvazar, který nedávno pozorovali vědci pomocí Hubbleova teleskopu.
Čím je to ale tak zajímavé? Kvazary, které jsou těsně před vzájemným pohlcením, vytvoří tzv. dvojitý kvazar. Jakmile dojde k pohlcení, tak vyzáří obrovské množství energie včetně velmi silné radiace. I naše vlastní galaxie má ve svém středu nečinný, „spící“ kvazar. Vzhledem k tomu, že Mléčná dráha je na kolizním kurzu s galaxií Andromeda, za přibližně 4 miliardy let jejich kvazary splynou.
Výsledkem bude světelná show, jakou naše planeta ještě nezažila. Vzhledem k naši poloze budou lidé na Zemi moci pozorovat objekt, který je o něco jasnější než Měsíc při úplňku. V podstatě to bude vypadat jakoby Zemi obíhala kolem dvou hvězd, protože poloha tohoto světelného zdroje se nebude měnit. Dlouho si to však neužijí, protože zmiňovaná radiace vyhladí život v celé nově vzniklé galaxii – vědci tuto budoucí galaxii aktuální nazývají Milkomeda.
Kyslík neznamená život
Když se řekne, že na nějaké planetě astronomové našli kyslík, mnozí to vnímají tak, že na této planetě musí pobíhat zelení mužíčci. Pravdou je, že kyslík je aktuální tím nejlepším signalizátorem mimozemského života. Vzniká totiž během fotosyntézy, která vyžaduje živé organismy.
Nedávna studie však poukázala na 3 situace, ve kterých můžeme najít kyslík také v atmosféře planet bez jakékoliv známky života. V první situaci se jedná o planety, jejichž povrch je tvořen téměř jen oceány a které mají na povrchu alespoň 50krát větší objem vody jako Země. Tato voda by byla tak těžká, že by na planetu působila ohromným tlakem. Ten by zabraňoval tektonické aktivitě, čímž by zastavil vznik sopek. To by znamenalo, že v atmosféře nenajdeme téměř žádný oxid uhličitý, ale můžeme v ní najít obrovské množství kyslíku i bez živých organismů.
V druhé situaci se setkáváme s opačným extrémem. Planeta, jejíž povrch tvoří především pouště. Veškerá voda se z povrchu vypařila a v atmosféře se rozdělila na kyslík a vodík. Vodík by díky své nízké hmotnosti opustil atmosféru a tu nyní tvoří výhradně jen kyslík.
Poslední situace popisuje planetu, která krátce po svém vzniku prošla silným skleníkovým efektem. To způsobí, že těkavé látky se vyskytují jen ve svrchních vrstvách atmosféry, kde je chladněji a kde nedokáží při odpařování interagovat s kyslíkem, který se kvůli své hmotnosti nachází níže. Takéu takové planetě bychom v atmosféře naměřili velké množství kyslíku.
Nevěšte však hlavu, tato studie nám ve skutečnosti usnadnila hledání mimozemského života. Díky ní víme, že musíme hledat i sekundární indikátory, jako je například velké množství vodíku, který uniká z atmosféry, předtím, než vyhlásíme, že jsme našli planetu vhodnou pro mimozemský život.